Informace o kakaových bobech a kakaovníku

Původní domovinou kakaovníku, lat. theobroma cacao, je pravděpodobně tropický deštný prales v povodí Amazonky a Orinoka. V nižších patrech tropického deštného pralesa má rostlina potřebný stín a je také dobře chráněna před větrem. Navíc jsou zde minimální výkyvy vlhkosti vzduchu. Za těchto podmínek se kakaovníky rozmnožují především díky některým zvířatům, která jedí dužinu plodů a hořké kakaové boby odhazují. Podobně i původní obyvatelé pralesa sbírali plody kakaovníku kvůli jejich sladké dužině, dodnes se některé druhy pěstují jako chutné ovoce.

Kakaovník je stálezelený tropický strom, který dosahuje výšky 4–8 metrů. Kmen kakaovníku není příliš mohutný, koruna je rozložitá. Jeho tenké kožovité listy mají nejdříve bronzově červenou barvu, později jsou tmavě zelené. Kakaovníku se daří pouze v nejteplejších oblastech světa, v oblastech přibližně mezi patnáctým stupněm severní a jižní zeměpisné šířky, tj. ve Střední a Jižní Americe, na pobřeží Guinejského zálivu v Africe a v jihovýchodní Asii. Přestože se nejčastěji pěstuje ve výšce 500 m n. m., vyhovuje mu nejlépe nadmořská výška 200–300 m. Jde o rostlinu náročnou na teplotu (optimum je 21–32 °C) a vláhu (vysoká vlhkost vzduchu). Roste i v oblastech s kratšími obdobími sucha, která však nepřesahují dva až tři měsíce. Než mohou být sklizeny nejlepší plody kakaovníku, potřebuje strom zrát po dobu přibližně deseti let.

Drobné květy kakaovníku, které mají bílou, nažloutlou nebo narůžovělou barvu, vyrůstají přímo na kmeni nebo hlavních větvích. Ačkoli kakaovník po většinu roku bohatě kvete (až 50 000 květů během jednoho roku), plodů se urodí poměrně málo. Květy kakaovníku jsou totiž přes svůj krásný vzhled bez chuti a vůně, jež by přilákala hmyz, který je opyluje. Převážná část květů tak není opylena a uvadne (uvádí se, že opyleno bývá pouze 5–40 % květů). Vzhledem k tomu, že ještě menší část plodů dozrává, nedává kakaovník příliš velké výnosy – jeden strom vynese pouze okolo 30–50 plodů ročně. Roční úroda jednoho kakaovníku tak stačí přibližně na tři větší tabulky čokolády.

Plody kakaovníku jsou oválné, podélně rozbrázděné, nepukavé bobule žlutozelené, oranžové nebo hnědé barvy. Dozrávají asi čtyři měsíce po opylení a oproti drobným květům jsou poměrně velké. Mívají rozmanité tvary, většinou jsou však oválné, přibližně 15–30 cm dlouhé a 8–10 cm široké. Zralé váží až 1⁄2 kg a ani zcela uzrálé samy neodpadávají. Uvnitř plodu je v bělavé dužině v pěti podélných hustých řadách uloženo asi 15–40 semen, tzv. kakaových bobů. Kakaové boby jsou hladké, bílé a asi 2 cm dlouhé. Obsahují theobromin (látka podobná kofeinu) a syrové mají trpkou, nahořklou chuť. Pro rostlinu s neopadavými plody je to výhodné z hlediska rozmnožování, neboť zvířata, která si chtějí pochutnat na trochu nakyslé či nasládlé dužině, boby kvůli jejich hořké chuti nesnědí, ale roznesou je spolu s plody po okolí.

K botanickému rodu theobroma se řadí asi dvacet druhů, pěstitelské třídění rozlišuje pouze mezi třemi hlavními druhy určenými pro konzumaci. Dvě základní skupiny, které se od sebe oddělily v průběhu rozšiřování kakaovníku z oblasti jeho původního výskytu, se dodnes označují původními venezuelskými obchodními názvy – criollo a forastero. Třetí druh, trinitario, je jejich pozdější kříženec.

Pěstování kakaovníku probíhá v současné době nejčastěji na malých pozemcích. Důvodem je zejména menší odolnost rostlin vůči chorobám na velkých plantážích. Jelikož je kakaovník zejména v mládí citlivý na přímé sluneční záření, je pěstován ve stínu původního porostu nebo se na plantážích vysazují stínící stromy nazývané pěstiteli„matky kakaovníků“. Se stářím rostliny se zvětšuje její odolnost a přistínění je možné redukovat. Ve velkých monokulturách bez stínu bývají rostliny vystaveny přímému slunci, což má za následek snazší a výnosnější, avšak méně kvalitní produkci. Navíc jsou rostliny při tomto způsobu pěstování zranitelnější, což nutí pěstitele k vyšší míře chemizace.

Mladé kakaovníky plodí poprvé většinou po čtyřech letech, nejplodnější jsou pak přibližně v deseti letech, přičemž vysokou produkci si drží ještě po dalších 10–12 let. Kakao se sklízí během celého roku, s hlavními sezónami od listopadu do ledna a od května do července. U dokonale zralých plodů se semena lehce oddělují od vnitřní strany plodu a při zatřepání tobolkou tak chrastí. Sklizeň je prováděna ručně odseknutím plodu pomocí ostré mačety, na vyšších místech se stromy očesávají hákovitým nožem upevněným na tyči. Pro sklízení plodů není možné použít stroje, jelikož strom neustále rodí další plody a květy, kůra nesmí být poškozena.

Jedním z problémů, ke kterému pěstování kakaa zejména v západní Africe významně přispívá, je postupující odlesňování (deforestace). Pěstitelé vykácejí původní tropický les a na místo vysadí kakaovníky. Přestože záleží také na péči, která je plantáži věnována, po zhruba 20 letech od vysazení začínají výnosy postupně klesat. Důvodem bývá vyčerpaná půda, eroze a snižující se odolnost starých stromů vůči škůdcům a nemocem. Přibližně po 20–30 letech stojí tak pěstitelé před rozhodnutím, zda investovat do obnovy plantáže, nebo zda se jednoduše přesunout na jiné místo a vysadit nové rostliny. První možnost je pro malé pěstitele často finančně nedostupná, pěstování kakaa se tedy postupně rozšiřuje do dalších oblastí a přináší s sebou další kácení původních lesů.

Roční míra deforestace na Pobřeží slonoviny dosáhla takto např. 7,6 % během posledních deseti let. Plocha pokrytá lesy se za tu dobu zmenšila o více než polovinu. Změna tohoto postupu však vyžaduje intervenci a podporu malých pěstitelů ze strany místních úřadů. Vzhledem ke své závislosti na ziscích z vývozu kakaa si většina rozvojových zemí nemůže dovolit snížit produkci. Západoafrické vlády si však současně nemohou dovolit poskytovat subvence na podporu rekultivace stávajících plantáží a farem, a dokud tedy dovozci nebudou ochotni zaplatit za jejich kakao vyšší cenu, kácení a ničení tropických lesů bude pravděpodobně pokračovat. Další závažný problém představuje využívání nucené a zejména dětské práce na plantážích či farmách pěstujících kakaovníky.

Zdroj:  https://www.nazemi.cz/sites/default/files/kakao2014.pdf